Když se řekne město, spousta lidí si představí radnici, starostu, úředníky, jednání zastupitelstva a slavnostní fotografie u dokončených projektů.
Jenže město ve skutečnosti začíná úplně jinde. Začíná ráno před domem. Na chodníku, který někdo neopravil. Na přechodu, kde se rodič bojí pustit dítě samotné. Na hřišti, které v mapě vypadá hezky, ale v reálu už dávno neodpovídá tomu, co rodiny potřebují. Ve škole, kde se dítě učí žít v současném světě, nebo se naopak učí hlavně přežít starý systém.
Město je každodenní zkušenost. Ne prezentace.
Radnice má důležitou roli. Spravuje veřejné peníze, koordinuje služby, rozhoduje o investicích a nese odpovědnost. Ale město nepatří radnici. Město patří lidem, kteří v něm žijí.
Proto má smysl vytvářet občanský prostor mimo oficiální komunikaci města. Ne proto, aby se všechno jen kritizovalo. Ale proto, aby se veřejná debata nezužovala jen na to, co je zrovna pohodlné zveřejnit.
Dobré město se pozná i podle toho, jestli unese zpětnou vazbu.